Bába – film, co vyhrál v Cannes (blog Zdeněk Holý)
Když před nedávnem v Cannes v sekci studentských filmů Cinéfondation zvítězil film Zuzany Špidlové (v době dokončení ještě Kirchnerové) Bába, informovala o tom snad všechna česká média, co je ten film zač však nikdo nenapsal. Film na FAMU, kde vyhrál FAMUfest, provází nejen pochvalná pověst a o to víc jsem na něj byl zvědavý.
Bylo to poměrně příjemné překvapení. Žádné velké ve smyslu okázalé ambice; poctivost a to v takovém gruntu hraného filmu, tedy v inscenaci. U krátkých a tím též školních filmů je těžké vyhnout se schematismu, dokázat schematismus oživit a to se zde podařilo. Jednak neznámí herci (neherci?) povětšinou hrají. V jedné scéně, kdy se svou rolí a situací zápasí, jsou „utlumeni“ hubou – nejslabší místo filmu – ale jinak jim to docela jde. Dialogy jsou napsané tak, aby zněly autenticky: jsou maličko přerývané. Ostatní složky jsou poměrně konvenční, v celku filmu nic nekazí, ale ani nic nepřidávají.
Nejkrásnější moment je asi přechod mezi scénou na mostě a u dálnice, kde je spjatý střih a scénář (nápad ve scénáři, při inscenaci, ve střižně?). Noční scéna na mostě, kde se hrdinka předkloní sugeruje po závažném činu, jaký má za sebou, zvracení a ono hned po střihu za denního světla v neutěšeném prostřední dálniční periferie přijde.
Noční scéna nápadně (v dobrém) připomene rumunský film 4měsíce, 3týdny a 2dny. Hrdinka po vykonání morbidního činu (morálně a naturalisticky) odhaluje svoji rozvrácenost v odcizeném a až nepřátelském nočním městě.
Pochvalu si zaslouží i schopnost vytvořit mnohavrstevný motivační rámec pro hrdinčin čin. Zvláště se podařilo vystihnout ohledávání si vlastní smrtelnosti u dospívajících, úzkost před dlouhým odpovědným životem, co mají před sebou. Taky to mohlo skončit jen u moralizujícího pohledu na sídlištní nudu, z níž se rodí zbytečné násilí, jak by se dalo od studentského snímku...