NOVA – 1. veřejnoprávní (blog Zdeněk Holý)
Když si představuji, co by měla dělat veřejnoprávní televize, představuji si spousta krásných, abstraktních a patetických myšlenek. Kde je „uvědomělá služba“, je zkrátka i patos.
Už dlouho se mi tento patos neoživuje s televizí, která je svým posláním veřejnoprávní, totiž s ČT, za to ho v poslední době zažívám u některých pořadů „komerční“ NOVY.
Občas sleduji Soukromé pasti. Lepší bakaláři. Lépe napsané, lépe zahrané, lépe zrežírované bakalářské příhody. Ale témata často překračují formát kuriózní historky. Objevují se témata tabuizovaná, ve společnosti nechtěná. Je jasné, že při sledovaností NOVY nad nimi vznikne spíš společenská diskuse, než nad dokumenty uvedenými na ČT 2 před půlnocí. Samozřejmě zůstává otázkou, zda nezůstane jen u dojetí nad individuálním osudem, zda diváci budou ochotni jít dál, dohlídnout za příběh jednotlivce, k racionálním a širokým kořenům daných jevů.
Pak v neděli, vlastně v pondělí 17.11. na Státní svátek – neznám jinou zemi, kde by státní svátek tak jednoznačně znamenal jen další volný den – od 20:00 Občan Havel. Vlastně bulvární senzace, ale dobré ukázat, jak to bylo. A to i ze soukromé perspektivy. Soukromí je u politiků z velké části veřejné a je to tak dobře. (Jak je ve spojení politiky a soukromí bulvár důležitý, se ukázalo, když při volbě prezidenta Klaus horoval pro konzervativní rodinné hodnoty, aby si následně, jak ukázal bulvár, odskočil z manželství za blonďatou letuškou.)
A pak občas kouknu na Comeback. Hloupá zápletka, dobrý scénář, špatně zahrané (až na čestné výjimky) a špatně zrežírované. Nicméně za scénářem je vidět spousta práce a za seriálem odvaha pokusit se tady udělat něco úplně jiného: americký žánr. Kdo by se měl pokoušet vybočovat nejen tématicky a formálně než veřejnoprávní televize, tedy ČT? Veřejnoprávnost NOVY má však svoji Achillovu patu. Zatím odvážná dramaturgie NOVĚ přináší nové diváky, vyšší sledovanost, ale skončí hned, jak se divácký koláč...