Opuštěný výhled z oka (blog Oto Horák)
Popisovat svět očima ochrnutého člověka je lákavý, ale těžký úkol. Ve filmu se nabízejí různé narativní strategie a není potřeba dávat některé z nich apriorní přednost. Úvodní sekvence snímku Juliana Schnabela Skafandr a motýl slibují, že režisér zvolil "ich formu". Tu známe běžně z literatury, ve filmu je její radikální použití velmi vzácné a dalo by se zřejmě spočítat na prstech jedné ruky (od objevitele Roberta Montgomeryho v Dámě v jezeře před šedesáti lety po monotematickou Zakázanou ženu Philippa Harela). "Ich forma" v tomto pojetí znamená, že se díváme na svět očima hlavního hrdiny, kterého tudíž nevidíme (maximálně v zrcadle jako v případě herců a režisérů Montgomeryho a Harela) - vše co tento člověk nemůže zrakem a sluchem zaznamenat je z filmu nemilosrdně vyloučeno. Začátek Schnabelova filmu mistrovsky a sugestivně naplňuje nabízející se metodu "ich formy": nemohoucí člověk se probírá k životu, vnímá předměty a osoby a učí se komunikovat jediným dostupným způsobem - mrkáním. Místo aby režisér důsledně pokračoval ve zvoleném úhlu pohledu (třeba obohaceném o flashbacky v "er formě"), brzy porušil strukturu filmu a dal přednost "atraktivnějším" záběrům na postiženého hrdinu (v podání Mathieu Amalrica). Film se rozpíná do šířky, kratičké návraty do "ich formy" jsou už nekonzistentní a zbytečné. Přibývá lyrických vycpávek, pohledů na krásy Paříže, chytlavé hudby (a la Bertolucciho Snílci), apartních rodinných motivů. Schnabel nezapře výtvarníka v sobě: v dobrém (cit pro kompozici obrazu a rámování) i zlém - tak jako většina současných výtvarných umělců se snaží být současně "avantgardní", moderní a módní (což je vlastně totéž). Jeho nejnovější životopisný film se podobá oběma předchozím, mj. v tom, že i v případě Basquiata a Arenase končí příběh jejich předčasným úmrtím. Je to efektní. Myslím si však, že u ochrnutých je zajímavější jejich život, omezené možnosti, leckdy fádní existence, ale i zostřené smysly a velký časový prostor pro zpytování sebe sama, bohatý vnitřní svět. Schnabel této možnosti naplno nevyužil, opět se nechal zlákat líbivostí a nadějný rozběh filmu se mění ve finální zklamání. Škoda, příležitost to byla mimořádná... ...