Rozhovor s rektorem AMU zejména o financování jednotlivých fakult (blog Vít Janeček)
K následujícímu rozhovoru s rektorem AMU doc. Ivo Mathé mě přivedly debaty na akademickém senátu AMU a několik náhodných debat se studenty HAMU v posledních týdnech a měsících, které měly společný základ v následujících tvrzeních:
1.Celý minulý spor o rektorské volby byl ve skutečnosti sporem o rozdělování finančních prostředků mezi fakultami – DAMU a FAMU profitují na úkor HAMU a ještě se to má zhoršovat.
2.Mluví se o založení samostatné školy, která umožní hudební fakultě konečně rozvinout další výuku, která se v rámci AMU rozvíjet nedaří.
Dnes, 7. října – den před konáním – byla na webu HAMU zveřejněna informace o svolání veřejného shromáždění akademické obce HAMU k otázce osamostatnění této fakulty, resp. „založení Hudební a taneční univerzity Antonína Dvořáka jako nové veřejné umělecké vysoké školy s vlastní právní subjektivitou“, jak se praví v pozvánce. Akademické obci tam bude představiteli HAMU podán „základní informační servis“. Jelikož toto téma se již ve svém základě dotýká AMU jako celku a jelikož jsem zjistil, že nikdo z představitelů AMU nebyl pozván k vystoupení na tomto setkání, napadlo mě požádat rektora AMU o přímé odpovědi na otázky, které jsou – často zjevně ve formě jakýchsi dohadů - ve hře. Vyhověl mé prosbě o naléhavost a obratem mi e-mailem poslal odpovědi. Věřím, že zejména akademická obec HAMU je uvítá jako relevantní rozšíření pohledu na celou věc.
Změnilo se za posledních osm, deset let cokoli zásadního v mechanismech rozdělování finančních prostředků mezi jednotlivé fakulty AMU?
Na poslední tři roky se konečně na AMU začaly sestavovat skutečné rozpočty. A zlikvidovala ztráta AMU z let před rokem 2005. Mimo jiné byl důsledkem i zvýšený příspěvek fakultám, samozřejmě včetně HAMU.
Zaznamenal jste v předchozích letech nějaké požadavky na změnu dosavadního systému?
Nikoli, poprvé letos na jaře. Z HAMU. (Samozřejmě: všichni chtěli víc i dřív…)
Jeden z představitelů HAMU v rozhovoru v LN v lednu 2009 říká: „Kdybychom dostávali peníze adresně na studenty, byli bychom na tom lépe. Snížila by se nepochybně částka, která jde do společných výdajů. Kromě toho existuje procento studentů, na které nedostaneme peníze, protože již mají vystudovanou jinou vysokou školu. My jich máme šest, na DAMU a na FAMU je jich podstatně, opravdu podstatně více. Určitě bychom na tom tedy neprodělali.„
Tento názor pomíjí fakt, že financování vysokých škol podle klíče poskytování konkrétní částky na jednoho studenta a její násobení tzv. koeficientem v případě uměleckých škol vzniklo v druhé polovině 90. let uměle a bylo odvozeno od stávajících rozpočtů vysokých škol. Důvodem zavedení tohoto způsobu financování i koeficientu bylo nalezení obecného mechanismu financování, který mohl reagovat na výkyvy v počtu studentů na jednotlivých školách. V případě tradičních uměleckých VŠ je však počet studentů víceméně stabilní a navíc studium na jednotlivých oborech se nákladově propastně liší – sám princip koeficientu se tedy stává spíše matoucím kriteriem, neboť nevyjadřuje, co studium skutečně stojí. Student režie nebo kamery stojí školu třeba dvacetkrát víc, než student scenaristiky nebo produkce, podobné disproporce najdeme i na oborech ostatních fakult. Myslíte, že by bylo smysluplné, kdybychom začali počítat náklady na studenta od těchto reálií?
Používání metodiky počtů tzv. přepočtených studentů je pouhým konstrukčním prvkem, který ministerským úředníkům pomáhá stanovit výšku zákonného příspěvku veřejným vysokým školám. K určitému závazku nezvyšovat počet studentů na uměleckých vysokých školách někdy v roce 2002 skutečně došlo. Vcelku pochopitelně (stagnující demografická křivka a neměnící se podíl talentovaných uchazečů v populačních ročnících). Možná se zapomnělo na nové obory… Adresné (konkrétní – na jméno) rozdělení a určení příspěvku je – z mnoha důvodů (onen student by platil úklid, elektřinu a služby společných útvarů, třeba nakladatelství?) – je naprostý nesmysl. Přerozdělení je fatálně nutné. Samozřejmě i v rámci fakult a jejich nákladových středisek. Pokud vím, na HAMU nejvyšší dynamiku zaznamenal nárůst studentů programu Taneční umění, kam jistě peníze ve stejném poměru nesměřovaly.
Avšak nejhorší by byl úpadek kvality: byli by příjímání nikoli ti nejlepší a nejtalentovanější uchazeči, ale ti, kteří by náleželi k „přepočteným“. První signály se již objevily.
Myslíte si, že dosavadní rozdělování prostředků mezi fakultami je spravedlivé?
Víceméně ano, kritici většinou zapomínají na další náklady hrazené centrálně.
Na posledních zasedáních Akademického senátu AMU jsme s některými představiteli HAMU mluvili o jejich plánech na odtržení a osamostatnění této fakulty. Když jsme se ptali na důvody, tyto ještě v době, kdy už idea hypotetického výsledku začínala mít jasné kontury, nebyly známy. Na posledním zasedání akademického senátu AMU nicméně proděkan HAMU Vlastimil Mareš vysvětlil, že hlavním důvodem je omezování HAMU v rozvíjení nových studijních oborů. Setkal jste se za dobu svého působení na AMU s tím, že by hudební fakulta žádala o akreditaci nových oborů a tato žádost byla odmítnuta?
Něco takového se nestalo ani v náznaku. Naopak: vedení AMU velmi dlouho naléhalo na HAMU kvůli předložení akreditací paralelních studijních oborů v angličtině a návrh na získání dalších nových akreditací by přivítalo.
Věříte, že spojení tří fakult AMU dává i do budoucna smysl – a proč?
Tradice, jméno, efektivita využívání společných útvarů, zařízení a prostor, hospodárnost, synergie, mnohá – leckomu třeba neznámá – tvůrčí propojení různých forem studia a studentů, větší šance na přežití, na úspěchy ve výzkumu, při získávání grantů a v úspěšnosti projektů, aktivní začlenění v Boloňském procesu, DS LABEL, KOS etc.
Otázky položil a odpovědi obdržel 7.10.2009 Vít Janeček, člen akademického senátu AMU.
Poznámka na okraj:
Pro čtenáře Cinepuru mimo AMU bude tento příspěvek patrně příliš interní, byť podobný problém se může vyskytnout i na jiných uměleckých školách. Nicméně akademická obec AMU (FAMU je spoluvydavatelem Cinepuru) si již trochu na tento prostor blogu zvykla, tak jej i navzdory vědomí této okolnosti umisťuji...