TIME and GTA iv (blog Zdeněk Holý)
O tom, jak počítačové hry nabývají na společenské prestiži, svědčí mimo jiné recenze od Leva Grossmana na další pokračován hry Grand Theft Auto IV, která zahajuje rubriku kultura v nejnovějším čísle amerického magazínu Time. Nejzajímavější pasáže zde od boku přeložím:
Když 29. dubna loňského roku vyšla hra Grand Theft Auto IV: Liberty City prodalo se ji za jediný den 3.6 milionu kopií. Do konce týdne stoupl prodej na 6 miliónů při celkových tržbách 500 miliónů dollarů. Pokud byste se podívali na statistiky (a lidé z Guinessovi knihy rekordů tak učinili) GTA IV mělo největší „otvírák“ v oblasti zábavního průmyslu v historii. Pro srovnání Piráti z Karibiku 3 vydělali za první týden ubohých 400 miliónů dolarů.
Přitom Grand Theft Auto nebyla nejžhavější komerční nabídka z oblasti zábavního průmyslu. Jak upozorňuje jeden ze základních tvůrců GTA Dan Houser, hra byla uvedena na trh proti Speedu Racerovi a Iron Manovi. Do hola ostříhaný Londýňan, který mluví tak rychle, že je skoro nezachytitelný říká: „Máte tady videohru, která je o imigrantovi, který si hledá své místo – a zase ho ztrácí – v Americe a pak jsou tady filmy o superhrdinech v kovovém oblečku nebo v autě, které vycházejí z komiksu (cartoon).“
Je to jeden z přetrvávajících paradoxů, že lidé, kteří je nehrají, si o GTA myslí, že jsou ztělesněním bezduchého virtuálního násilí, zatímco s každým dalším pokračováním jsou stále radikálnějším a důmyslnějším experimentem s vyprávěním příběhu.
…
Svět GTA se stal natolik komplexní, že Houser a jeho tým museli použít diagramový software, aby udrželi pořádek mezi jednotlivými prvky. „Je to k „posrání“, protože se snažíte sledovat 50 postav. A věc, která to činí ještě komplikovanější, je možnost volby, kterou v románu nebo televizi nemáte.“ Představte si, jak se Victor Hugo snaží napsat Bídníky s postavou Jean Valjeana, aby ji měli pod kontrolou čtenáři a víte, s čím se musí ve své práci Houser vyrovnat.
…
Jako vypravěč se Houser cítí jako by se nalézal v krajině bez zákonů, v době divokého Západu videoher. „Ještě to není akademizováno. Ještě neexistuje žádný ortodoxní způsob, jak věci dělat, takže si je můžeme dělat, jak chceme.“ Diskuse, zda jsou hry uměním, jdou mimo něj. Od toho jsou placeni kritici. „Jakmile nám někdo řekne, „Ano, hry jsou velkým uměním, skoro tak velkým jako malířství a o trochu menším než tanec“, bude to konec. V té chvíli bude konec svobody. V té chvíli už to všechno bude jen o lidském egoismu. A moje ego nepotřebuje slyšet, že jsem umělec. Už tak sebe nesnáším!“
…
„Máte tady krásný 3D svět, který žije svým životem, který má své vedlejší postavy, televizní pořady a všechny ty další věci, kterými se můžete nechat zaplavit. A máte tady taky příběh. Jde o to, najít způsob, jak nechat hráče, aby se toulal a dělal si, co chce a pak jsme ho přivedli zpět.“
Je to kvintesence americké otázky: právo na svobodu versus vláda zákona. Příliš mnoho zákonů a jste jako loutka. Příliš málo a nevíte, co tady děláte. „Snažíte se vyhnout tomuto základnímu strachu z děsivé existenciální krize. Todle ve hře mít nechcete.“ Toho je dost ve skutečném životě.
Recenze na GTA IV od Jiřího Flígla vyjde v březnovém...