Filmkabi.net

Letos ve Varech neviděno mnoho filmů. A dobrá polovina z nich spíše průměrná. Vlastně se mi ten skutečně nezapomenutelný definuje dost těžko. Níže komentované snímky jsou tak výběrem toho skutečně nej, co jsem si v katalogu MFF KV 2008 vybral (dlužno dodat, že metodou pokus omyl), nicméně každý z nich měl přece jen něco, kvůli čemu si ho do své festivalové síně slávy nezařadím. Tříděno od toho nejoblíbenějšího.

Martin McDonagh bude známý především těm, kdo navštěvují divadlo. Někteří z vás se nejspíš osypali z představy ztichlého sálu, kde se nesmí esemeskovat, pokládat si nohy na protější sedačku nebo chroupat pop-corn a srkat colu. Věřte, že McDonaghova dramata vás v pohodě položí, aniž by k tomu bylo potřeba velkého plátna.

Mejdan v Las Vegas mne v průběhu 90 minut rozesmál všehovšudy 2 x a to po 20 minutách čirého utrpení, když jsem se rozhodla rezignovat na jakékoli očekávání a přestat se nudit. Dosti možná se jedná o nejdebilnější film letošního roku, který nepřekvapí, neurazí a doufám, že ani nevydělá.

Ptát se před deseti lety, jestli znáte bratry Wachowské, by asi byla hloupá otázka. Tahle dvojice se jen tak odnikud vynořila a uštědřila filmem Matrix nesmlouvavé KO všem filmovým divákům všude na světě. Přidali sice ještě dva díly, které ale víc potěšily producenty než samotné diváky. Potom jakoby nic opět zmizeli neznámo kam. Tedy do chvíle než se u našeho západního souseda začalo šuškat, že bratrské duo u nich něco peče.

Tony Stark (Robert Downey Jr.) je dědicem velké zbrojařské firmy, multimilionář a k tomu Da Vinchi současnosti (citát z filmu). Jeho firma dodává zbraně do celého světa. Zbraně, které Tony sám vymyslel, a jejichž prototypy sám zkonstruoval ve své superluxusní dílně. Je to jeden z nejchytřejších lidí na planetě, nejbohatších, a k tomu neodolatelný starý mládenec vymetající všechny exkluzivní večírky.

Protože Karamazovi (i podle jejich režiséra Petra Zelenky) asi nikdy nebudou klasický mainstreamový film na nedělní odpoledne v multikině (svědčí o tom i fakt, že jejich premiéry se neuskuteční tam, ale v menších kinosálech po celé ČR), nebudu se tady ani já pokoušet o mainstreamovou recenzi.

V Hollywoodu si někdo řekl, že když už se vráží tolik peněz do předělávek asijských hororů, bylo by vhodné svěřit režii někomu, kdo se v pošmourné mangoidní kultuře orientuje. Slovo dalo slovo a ani ne 4 roky starý thajský trhák skončil v rukou japonského režiséra Masayukiho Ochiaie.

Yeon (Zia) bydlí na předměstí Soulu se svým manželem a dcerkou a nudí se. Jako žena v domácnosti, která si tuhle životní roli ne zcela vychutnává, si krátí čas mezi mytím nádobí a věšením prádla přemýšlením o nicotnosti svého života, sochařinou a zhazovaním čerstvě vypraných košil z balkona. S manželem nemluví, protože ví, že jí zahýbá a ačkoli dcerku zahrnuje veškerou nutnou péčí, na emocionální úrovni zůstává odtažitá. Ví, že se dusí, ale nedokáže se nadechnout…

Velmi dlouho jsem přemýšlel, jak vám mám přiblížit tento film. De facto i při psaní této recenze stále nevím co psát. Prsty mi spontánně létají po klávesnici a náhodně mačkají písmenka, která se téměř okamžitě zobrazí ve wordu. Hodiny na zdi tikají. Pavouček leze po stěně. Sluníčko pomalu zapadá. Tik tak. Napadlo vás vůbec někdy, jak by byl svět krásný, kdyby… No… Kdyby prostě něco.

8 lidí. Já jsem napočítal 9. 8 úhlů pohledu. No je jich vlastně jenom 5. 1 pravda. Vážně jenom jedna?

Přijede auto, zastaví před domem, vystoupí chlapík, zazvoní, otevře mu další chlapík.. Kamera je zabírá seshora, jdou dovnitř, stále je kamera zabírá seshora.. procházejí domem a stále kamera pouze seshora.. po chvilce si říkáte, že už jim chcete konečně vidět do obličeje a pořád nic.. pak vám ale dojde, že to je vlastně zajímavý a bavíte se tím..

Filmy s hercem Benem Affleckem asi znáte. Ale film od režiséra Bena Afflecka teprve poznáte.

Film Umění plakat by vlastně mohl být hrozně konvenční. Když vidíte úvodní titulky plné škrtnutých písmen O a nadepsaných kroužků nad A, už se podvědomě připravujete na to, že se budete polovinu času dívat do země a třetinu do stropu.

Paul Thomas Anderson je filmař, který nešlape vedle. Pojďme si projít jeho filmografii. Začalo to provokativním dramatem Hříšné noci z prostředí porno průmyslu. Dva roky na to následovalo depresivní drama Magnolie, ve kterém sledujeme bizarní spletenec životních osudů nejrůznějších postav od televizního moderátora až po policistu. Potom přišlo odlehčení v podobě nestandardně pojaté komedie Opilý láskou, kde dokázal, že i s blbým hercem (Adam Sandler) se dá pracovat. Jeho novinka Až na krev je tentokrát drobnokresba naftařského podnikání na přelomu předminulého století. Opět je o co stát.

Třetí celovečerní film Bohdana Slámy Venkovský učitel má rozhodně vysoké ambice nejen v rámci české kinematografie, ale i v zahraničí. Křehký příběh, ve kterém bude muset každá z hlavních postav postupně vylézt ze své ulity vsází především na herectví Slámova oblíbence Pavla Lišky, tentokrát v roli, jakou bychom nejspíš nečekali.

Jestli se vám zastesklo po starém dobrém dabingu, můžete si s dětmi skočit do kina na dobrodružnou fantasy taškařici Kronika rodu Spiderwicků. Je to adaptace knížek pro děti, ve které se snoubí tajemný svět neviditelných s obyčejnou skutečností tří dospívajících dětí v polorozpadlé viktoriánské vilce někde v Americe.

Roland Emmerich je režisér, který si libuje ve vysokorozpočtových, obrazově náročných filmech. Po veleúspěšných snímcích Den nezávislosti a Den poté se rozhodl vykašlat na tematiku jediného důležitého dne a natočil epos o prastarých kulturách odehrávající se 10 000 let před naším letopočtem. A samozřejmě tak učinil ve velkém stylu.

Následující dialog je fikcí a nezakládá se na pravdě. Jakákoli podobnost s realitou je čistě náhodná.

V jednoduchosti je krása. Touto jednou větou by se dal charakterizovat remake stejnojmenného filmu z roku 1957. Ve světě filmů kde se neustále objevují přetvářky, záhadná odhalení, překvapení, lži a zákeřnosti se po dlouhé době objevil film s nejklasičtější zápletkou, jakou můžeme očekávat. Dobro vs. Zlo.

Předem upozorňuji, že tenhle film bude hodnocen v rámci žánru a tudíž lidi, kteří nemusí Flash Dance, You Got Served, Stomp The Yard, e.c., …ať ani nečtou dál.