IndieFilm

I Portugalsko se může pyšnit festivalem, který si dokázal vydobýt mezinárodní renomé. Tamější největší mezinárodní filmový festival, konající se ve starobylém městě Porto, má však trochu zvláštní pozici. Jeho vlajkovou lodí je totiž sekce pro snímky žánru sci-fi a fantasy z celého světa, k nimž nedávno přibyly i thrillery. Dlouhou tradici zde jíž má nijak žánrově odstíněná soutěžní sekce pro mladé tvůrce. Hlavně jsou zde však kromě velkých hollywoodských produkcí prezentovány i „malé“ filmy, které originálně experimentují s novými formami a metodami filmové tvorby. Proto se festival prezentuje pod výmluvnějším jménem Fantasporto. Tato událost je i přes svůj zábavný charakter štědře dotována ze státní kasy a je vždy jednou z vrcholných kulturních akcí, které se v zemi v průběhu roku konají. Tento rok se od 22 února do 7. března konal třicátý ročník festivalu, který se tentokrát retrospektivně zaměřoval na francouzskou kinematografii.

Bez výraznějšího překvapení skončil včerejší ceremoniál udílení výročních cen pro nejlepší České filmy. Nejúspějšnějším snímkem se stal podle očekávání Protektor, který druhého favorita, 3 sezóny v pekle, porazil v obou nejprestižnějších kategoriích (nejlepší film a režie) i v celkovém počtu sošek.

Včera skončil jubilejní 50. Ročník nejstaršího latinskoamerického mezinárodního filmového festivalu, konajícího se od 25. 2. v největším kolumbijském přímořském letovisku Cartagena. Jeho hlavním záběrem jsou především filmy z produkce jihoamerických kinematografií, pro něž jsou určeny hlavní soutěžní sekce, dále ocenění domácích distribučních a televizních snímků, krátkých filmů a videofilmů (kam mají přístup i země mimo jihoamerické teritorium). Dle koordinátorky festivalu Liny Rodriguez byl letošní ročník „více kompaktní, menší, ale díky tomu kvalitnější.“ Dohromady bylo promítnuto 75 filmů celovečerních a 28 krátkometrážních počinů.

Majid Majidi je jedním z význačných tvůrců, kteří po dlouhá léta udržují obraz íránské kinematografie ve světovém podvědomí a jejichž díla získávají na festivalech automaticky statut favoritů. Jeho nejproslulejším dílem je bezesporu křehký tragikomický příběh dvojice dětí a jejich trampot kolem ztracených bot Božské děti (1997), který si vysloužil hlavní cenu na MFF v Montréalu a nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Nelehké dětství v Íránu pak ještě jímavěji a krutěji, leč stále s lehkou poetičností, popsal v Barvě ráje (1999). Naposledy jsme měli možnost se s ním setkat díky snímku Song of Sparrows (2008), osobité variaci na De Sicova Zloděje kol, jež byla uvedena na 43. MFF v Karlových Varech v sekci Horizonty a hlavní představitel získal na Berlinale Stříbrného medvěda za herecký výkon. Majidiho snímky se těší velkému zájmu i v zemi vzniku, Božské děti pokořily rekord návštěvnosti domácích filmů a Barva ráje se stala v USA nejnavštěvovanějším do té doby uvedeným asijským snímkem.

Březnové festivalové dění je o poznání bohatší než tomu bylo z kraje roku:

Tento měsíc nás v kinech čeká velká řada snímků, které nám dají nahlédnout do pro nás nepřístupných kultur (židosvká a dokonce dvakrát africká), bude se řešit globalizace i náboženství.